Mládež
28. 3. 2023

Petr Johana o třídenní stáži na Interu Milán

Mládež
28. 3. 2023

Petr Johana o třídenní stáži na Interu Milán

Šéftrenér mládeže našeho klubu Petr Johana se v minulém týdnu zúčastnil stáže v Akademii Interu Milán. O některých poznatcích ze zahraniční cesty se rozpovídal i pro náš web.

Petře, Inter Milán je určitě zajímavý klub, co tě nejvíce v Itálii upoutalo?
Mimo těch ryze sportovních věcí, to pro mě byla také jedna velká vzpomínka a návrat na místo činu téměř po 20 letech. Na stadionu San Siro jsem měl možnost si zahrát. A to hned dvakrát, nejprve se Slovanem Liberec, poté i se Spartou Praha, jednalo se však pokaždé o zápasy proti AC Milán.

Na stadionu jste se asi byli podívat…
Ano, 3-denní program na Interu začínal právě na stadionu Giuseppe Meazza, skutečně ikonický stadion, ale jedná se o starou budovu. Od mého posledního zápasu se Spartou však prošel další renovací a vypadá obnoveně, i tak se ale potvrzuje, že se jedná o starou stavbu, na které se původně hrálo už Mistrovství světa v roce 1934.

Na stáži se ale asi nejednalo jenom o turistiku.
To určitě ne, musím kvitovat velkou otevřenost klubu Inter Milán, během 3 dnů jsme měli možnost navštívit tréninkové centrum pro dorost, žáky nebo uzavřené tréninkové centrum A-mužstva. Dalo se skutečně podívat hodně pod pokličku.

V čem jsou největší rozdíly oproti výchově mládeže v Čechách.
Překvapilo mě, že co se týče prostředí, tak tréninkové podmínky pro mládež nejsou nijak luxusní, trénuje se kompletně a jenom na umělých trávnících. Dorostenci mají jednu umělku v nejvyšší kvalitě, ostatní plochy jsou ale srovnatelné s těmi, co mámě běžně u nás v Česku. Inter samozřejmě těží z velké selekce hráčů, čerpá z množství partnerských klubů, ve kterých si hráče sám trénuje a ty nejlepší převádí ve správný moment do Milána. Viděl jsem, že se dbá hodně na detail a techniku při ovládání míče. Na tréninku se nespěchá.

Je možné něco přenést do našeho prostředí?
Sledoval jsem jak moc se dbá na jemné ovládání míče. Prakticky ve všech dnech jsem viděl využití různých forem nohejbalu ať už v tréninku dorostenců nebo mladších žáků. Mladší kluci dovednostmi ani nebyli tolik světoví, ale dokážu se představit, že během systematického tréninku se na míčové technice pracuje nejvíc. Paradoxně ta umělka tomuto nakonec i vlastně pomáhá.

Jaký má Inter tréninkový model?
Podobný jako u nás, počty tréninků jsou v žákovské kategorii stejné, 4 tréninky týdně. V přípravkách a mladších žácích se však každý týden supluje tzv. pouliční fotbal. Ve čtvrtek se hráči sejdou, rozdělí se i napříč věkovými kategoriemi a hrají zápasy na množství malých hřišť. Trenéři do zápasů nevstupují, hráči si organizují hru sami. Samozřejmě funguje i školní program. Inter má vlastní školu zabudovanou do samotného klubu, základní i střední školu organizuje Inter, hráči mají i dopolední specializované jednotky, ve kterých se věnují jiným sportům. Intenzivně se hraje basketbal a dále také futsal.

Přechod do A-mužstva je asi složitý, kolik hráčů se dostane z akademie do A-mužstva.
Ptali jsme se na to a údajně statistika je cca 1 hráč za 5 let, co přejde rovnou z U19 (což je v Itálii označeno názvem Primavera) do A-mužstva. Ostatní hráči prostě odcházejí do jiných klubů od 3. ligy nahoru nebo dolu. Zajímavé však je, že pravidelně v reprezentačních pauzách U19 trénuje s A-mužstvem. V Interu je velký počet reprezentantů, proto se při reprezentačních pauzách tým U19 stěhuje do centra A-mužstva a je tam celý týden. Systém je chválen a má velký přínos.

Skauting a výběr hráčů probíhá asi z celé Itálie i zahraničí.
Inter provozuje rozsáhlý systém partnerských klubů, které má po celé Itálii. Myslím, že je to až 24 dalších klubů, ve který platí minimálně svého šéftrenéra. Odtud přirozeným způsobem rozvíjí své hráče, aniž by je příliš brzy odtrhával od rodin. Na rovinu internát v Miláně mě nějak příliš neupoutal, hráči tam musí kariéře něco obětovat.

Zmínil jsi, že akademie Interu příliš luxusem nepřekypuje, co by tě nejvíce na Interu lákalo.
O luxus skutečně nejde, nicméně pozor, velikost klubu je vidět prakticky všude. Inter je jediný italský klub, který nikdy nesestoupil ze Serie A. V roce 2010 vyhráli Ligu Mistrů s Jose Mourinhem. Lidé v klubu jsou velmi hrdí, oddaní, to se přenáší i na hráče mládeže. Líbilo by se mi i množství zahraniční konfrontace, mládežnické týmy hrají pravidelně turnaje ve Španělsku, Francii, Německu nebo USA. Klub se na rozdílnosti přístupů k fotbalu hodně zakládá a hodně se svými družstvy cestuje po světě.

Tréninkové centrum A-mužstva je za městem a s omezeným přístupem veřejnosti. Co je tam tak tajného?
Je to skutečně uzavřený resort se zákazem fotografování. Viděli jsme však pouze tréninková hřiště v perfektní kvalitě, vyhřívaná a s několika druhy trávníků. Jih Itálie je sušší a trávníky na jihu jsou jiného druhu, Inter si jedno takové hřiště pěstuje pro přípravu na tyto zápasy. Jinak velký důraz na regeneraci, zdravotnictví a analýzu tréninkového procesu pomocí GPS a jiných technologií.

Navštívili jste i nějaké utkání?
Pokoušeli jsme se dostat na nedělní utkání Inter – Juventus, ale nepodařilo se mi dostat k lístkům na vyprodaném stadionu. Řešil jsem to bohužel na poslední chvíli a nehodilo se nám to ani kvůli cestování. Viděli jsme však modelový zápas U15 proti výběru talentů z jiných klubů.

Měl by někdo z Mostu šanci prosadit se v Itálii?
Tak to je těžká otázka. Většinou jde o dlouhou cestu a asi není možné přestoupit z Mostu rovnou někam do Interu, ale posouvat se ve své kariéře. Je potřeba začít a dělat dílčí kroky a něco tomu obětovat. Na současných mladých hráčích mi vadí někdy netrpělivost a nechuť vyrovnávat se s obtížnými podmínkami, tak zvaně nechuť zatnout zuby a zabrat. Většinou, když jednu překážku překonají, objeví se další, přes kterou už jít nechtějí. Bez těchto vlastností se podle mého názoru v současném špičkovém sportu nelze prosadit.

Co se teď budeš snažit nejvíce přenést na naše trenéry v Mostě?
Aby neřešili jenom fotbal, ale i pohybovou složku hráče, hlavně v mladších kategoriích. Mám na mysli gymnastiku, obratnost, všeobecnou průpravu. Bez zvládnutého ovládání vlastního těla je ovládání míče ještě obtížnější. Tudy bychom se měli vydat.









čtěte také

novinky